Jsem Veronika a žiji s rakovinou prsu

Dny předtím
Jednoho podzimního dne, už ani přesně nevím kdy, jsem si ve sprše všimla, že mám tvrdší prso. Zkusila jsem samovyšetření jako tolikrát předtím, jenže tolikrát předtím jsem si vždycky říkala, že stejně nepoznám jestli tam něco mám… Omyl! tentokrát jsem to poznala hned. Úplně maličkou bulku. Uklidnila jsem se tím, že je to jen nějaká uzlinka a nechala to být.

Prožívala jsem vážně pěkné období, po letech jsem nastoupila do práce, ze které jsem byla nadšená. Manžel mi pomohl když zavřeli školy, abych mohla alepsoň 1den v týdnu do práce, ale jinak jsem měla pocit, že se mezi námi něco vytrácí. Proběhly Vánoce, hodně stresu a pak přišel ten den, kdy jsem zjistila, že bulka vyrostla.
Byl večer čtvrtek 14.1.2021. Po sprše jsem volala manžela, zda by si mohl sáhnout, pro jistotu ať nepanikařím, že to určitě nic není. A cítil to také. Řekl to ,,nic nebude”, ale objednej se k lékaři. To mě přepadla šílená panika. Ne strach, že budu nemocná, ale ty starosti.

Hned v pátek ráno jsem dostala termín na gynekologii i na SONO vyšetření.
V úterá 20.1. jsem zašla na gynekologii a paní doktorka mi udělala kompletní prohlídku, nahmatala 3x3cm bulku a vypsala žádanku na SONO.
Pak přišel den 0.

Den NULA
Pátek 22.1.2021
Ráno jsme vstali, vypravili syna do školy a s manželem ho společně odvezli. Já si zajela s vozem na myčku a natankovat. Vrátili jsme se ještě domů, a mě napadlo udělat nám možná “poslední” společnou snídani. Udělala jsem nám vajíčka, a koukali jsme chvilku na televizi. Před odjezdem jsem ještě zapla pračku, a vyrazili jsme na vyšetření do Kladna.

Na klinice jsem se nahlásila na recepci, vyplnila papíry a čekala až si mě zavolají.
Přišla milá sestřička, zavedla mě do kabinky, kde jsem se svlékla do půl těla a čekala na zavolání. V ordinaci čekala milá paní doktorka Mudr.Lucie Svobodová, které jsem zodpověděla pár dotazů a šup na lehátko. Nejdříve jsem měla nahmatat a ukázat kde mám bulku, aby se paní doktorce na sonu lépe hledala. Paní doktorka si prs prohmatala a šlo se na vyšetření ultrazvukem. Nejdříve pravé prso, které bylo zdravé a potom levé kde jsem si nahmatala bulku. Paní doktorce se to nelíbilo a hned chtěla další vyšetření bezodkladně, abych nemusel čekat.

Bylo mi sděleno, že je ze mě pacient onkologie a bylo mi dáno na výběr, kde se chci léčit. Podle všeho mě nejdříve čeká léčba a podle výsledku může jít o chemo, nebo jen hormony, ale v každém případě mě čeká operace. Proběhla okamžitá biopsie, rentgen a mamograf. Výsledky mamografu se paní doktorce nelíbily, tak proběhlo znovu sono vyšetření, nejen prsu, ale celé dutiny břišní. Mamograf ukázal podezřelá ložiska v celém prsu, ale na sono nešli lokalizovat, tudíž nemohla udělat další biopsii. Sono břicha ukázalo podezřelý nález na játrech.

Poslali mě do čekárny, kde jsem čekala na zprávu pro gynekologa s žádostí o dodatečné žádanky na vyšetření, které mi udělali ten den, i když bez žádanky se to nesmí. Podle paní doktorky to bylo neodkladné a bylo potřeba co nejrychleji uspíšit léčbu.

Dostala jsem termín k Mudr. Karolíne Kašparové, která měla být od teď můj onkolog, na středu 27.1. v 9:00 a bylo mi doporučeno abych přišla nejlépe s manželem.
Venku před budovou na mě čekal manžel, a odvezl mě domů. Cestou jsme vyzvedli syna ze školy a muž vyrazil do práce.

Já zůstala sama, se všemi svými strachy doma se synem. Syn je naštěstí šikovný kluk, hrál si koukal na pohádky, a ja se mohla v klidu sama vybrečet.
Hlavou se mi honili otázky…neopustí mě teď manžel? Nebude se mnou jen ze soucitu? z ted nas spolecny intimní život nestál za nic a já nevěděla proč, co bude ted? Vezmou mi prso, nebo obě? Jak dlouho ta léčba může trvat? Kdy a jak to řekneme synovi? Kdo se mnou bude jezdit na chemo? Budu moct normálně dál pracovat? Přijdu o práci?

Navazující víkend byl neskutečně dlouhý, stale se mi v hlave honilo milion otázek a hledala jsem odpovědi na internetu. Chtěla jsem mít představu o tom, co mě čeká. Psala jsem si otázky pro onkoložku, jak mi doporučila paní doktorka. Čekání je tak dlouhé a únavné….
Na onkologii mě doprovodil manžel, vyslechli jsme si návrh na chemoterapii, kdy jsem dostala už termín na 1dávku 4.2. s tím, že ještě zajdu na vyšetření PET/CT v úterý 2.2.2021. V den vyšetření PET/CT jsem šla ještě ráno na 2 hodiny do práce, a pak jsme s manželem vyrazili do nemocne Na Homolce s tím, že to je jen pro jistotu a vše bude v pořádku. Mezi tím jsem se rychle srovnávala s představou, že nebudu mít vlasy, objednala si paruku a nějaké parádní čepice, a čekala na svou první dávku chemošky. Říkala jsem si jaké mi dají parádní pevná prsa, co z dálky budou volat, že jsem umělá.

DEN D
Měl to být den první chemoterapie, že se něco děje jsem se dozvěděla už o den dříve, kdy mi volala paní doktorka z onkologie. S chemoterapií nemam počítat, protože mě musí předat na vyšší odborné pracoviště. Měla jsem si rozmyslet kde se chci léčit, ale hned do telefonu jsem řekla, že si nechám poradit a druhý den se máme dostavit pro papíry.
4.února den kdy jsem se dozvěděla, že mám metastáze…ne jen uzliny, ale i játra a kosti. Dostala jsem veškerou dokumentaci a byla předána na VFN Karlák prof. MUDr. Petře Tesařové, CSc..

Zhroutil se mi svět. Chtěla jsem vědět kolik mi zbývá. Uvidím syna vyrůstat, jít na střední, na vysokou, stát se tátou? Asi ne, tolik se přeci s metastázemi nemohu dožit. Co bude teď? Nikde žádné informace o dožití s rakovinou ve 4.stadiu. Jsem nevyléčitelná. Umřu.
Několik dní jsem nespala, nejedla, plakala… Pořád člověk myslí na to zda to zvládne. Co řekne synovi. Jak to řekne rodině. Najde si manžel novou ženu a bude s ní mého syna vychovávat? Bude smrt bolet? Kde chci umřít? Kam chci pohřbít. Co ještě musím zařídit…

Dny potom
Nastoupila jsem léčbu v Praze, kde mi paní docentka vysvětlila, že můj nádor je vysoce hormonálně závislí, že tedy musím podstoupit umělý přechod pomocí léku Zoladex každé 4.týdny, injekce XGeva na podporu kostí, hormonální léčbu a požádaly jsme pojišťovnu o schválení biologické léčby. Dostala jsem další žádanky na krev, CT hlavy, genetiku a čekalo se. Nechala jsem si předepsat antidepresiva a něco na spaní, protože jsem se odmítala vzdát práce a snažila se fungovat co to šlo.

Genetika vyšla negativní z čehož jsem měla velkou radost a i CT hlavy bylo v pořádku. Dny plynuly, mezi tím jsme žádali o jiný druh biologické léčby a čekali jsme. Když mi byla biologická léčba schválena byla jsem strašně šťastná, najednou jsem měla pocit, že to zvládnu, že všechno dobře dopadne. Jsem sice nemocná NEVYLÉČITELNĚ, ale dá se to.

LÉČIT! Z léčby mi je často špatně, mám průjmy a chutě jako v těhotenství, ale naučila jsem se poslouchat své tělo! Návaly horka, motání hlavy a neustálý pocit zimy už ke mě prostě patří. Neustálá únava, vyčerpání a každý aktivnější den je vykoupen bolestí a dny spánku. Bolesti zad a pánve mě trápí od počátku léčby, a zatím přes všechna vyšetření nevíme proč magnetická rezonance kyčle zatím nic neukázala, a tak čekám na další vyšetření.

Od začátku léčby jsme měli doma rodinné problémy, spíše se v manželovi problém prohloubil, a já se nestačila divit co se dozvídám. Kde jsem čekala stmelení vztahu přišla jen bolest a velká prázdnota.

Dostali jsem doporučení k psycholožce doc. PhDr. Lauře Janáčkové CSc., která nám pomáhá. Poprvé jsme šli s manželem společně, i podruhé a pak jsme začali chodit každý sám. Díky paní docentce se cítím lépe, cítím, že si mohu říct o pomoc a necítit se přitom provinile, že mohu nechat syna u strejdy a 2 dny jenom spát, aniž bych se musela někomu ospravedlňovat. Vedu si svůj fotodeníček a když můj příběh pomůže třeba jen jedné ženě, dívce, mamince bude to dávat vše smysl. Podpořila mě, abych se přidala k Belliskám i když jsem si říkala, že mám jen 4.stádium a tady holky prožívají daleko větší trápení. Jsem moc ráda, že jsem nakonec přeci jen napsala a mohl se stát součástí něčeho tak inspirativního. O manželství jsem bojovala a věřila do poslední minuty, že máme šanci, ale zjištění nevěry vedlo k přímému a rychlému konci.

Den střídal den, týden týden, měsíc měsíc a po půl roce mě čekalo kontrolní PET/CT. Den na který jsem se těšila a kterého jsem se bála zároveň. Byl horký letní den a já si pamatuji jak mi byla strašná zima při čekání i během vyšetření. Čekala jsem na výsledky několik dní a výsledek stál zato. Léčba zabírá a rakovina ustupuje. Stále mám bolesti zad a tak jsem podstoupila magnetickou rezonanci kyčle a páteře. Ukázalo se, že mám frakturu krycí lopatky obratle, což se může při metastázách v kostech běžné stát, protože kosti jsou odvápněny a měknou. Budu nosit bederní pás a brát tabletky od bolesti a dál půjdu s hlavou vzhůru…..

Nevím na jak dlouho, ale vím, že teď a tady mohu být pro syna, rodinu, přátele, pro sebe! A já nepolevím a dotáhnu to ještě dál. Nevzdám se.

Děkuji všem kdo mi dávají sílu a podporují mě! Rodině,kamarádkám, přátelům, kolegyním i Belliskám!

Žiju s rakem, ale máme dohodu. On se nesnaží zabít mě a já zase jeho!